Když vyhoří zaměstnanec, tak odejde a je to vyřešeno ...

Minule psala Magda článek o tom, „Co se stane, když vyhoří majitel firmy?“ Trochu z toho mohlo vyplynout, že když vyhoří zaměstnanec, tak je to vlastně jednoduché, dá anebo dostane výpověď a odejde jinam.

Z pohledu firmy i zaměstnance se může však jednat o velmi nesystémové řešení, nehledě na to, že hledání nového zaměstnance je velmi nákladné finančně, ale i poměrně zatěžující pro sociální systém firmy (neustálá adaptace a zaučování nových lidí je pro tým zatěžující a lidé v něm pak ztrácejí důvěru ve vedení firmy). Je tedy rozhodně užitečnější se podívat, co se vlastně ve firmě děje, že prostředí umožnilo zaměstnanci vyhořet.

Je opravdu příčina vyhoření v zaměstnanci samém? Jak vlastně umí pracovat se svou motivací, únavou a energií? Jak je schopen hospodařit se svými silami? Zvládá balanc mezi prací a osobním životem? A na straně zaměstnavatele – jak vlastně vedl nadřízený daného zaměstnance? Jak dobře rozuměl jeho motivaci a znal jeho silné a slabé stránky? Jak často s ním mluvil o tom, jak se mu daří plnit firemní cíle a jak se vlastně v práci a v týmu cítí? Vedení lidí je dlouhodobá a průběžná práce, která je především o komunikaci a pochopení druhého. A to oboustranné, jak na straně manažera, tak na straně zaměstnance.

Bez odpovědí na tyto základní otázky se problém řeší často zkratkovitě právě výpovědí. Je to v podstatě hašení ohňů, ale ke strategickému uvažování to má daleko.

Každá společnost je zodpovědná za svůj firemní sociální systém, každý manažer se musí starat o svůj tým a každý zaměstnanec se musí umět dobře starat sám o sebe, o svou motivaci a pokud vnímá, že je něco, co mu v dobrém výkonu brání, měl by umět o tom se svým manažerem otevřeně mluvit.

Je důležité, aby otevřenost byla přímo zakotvená ve firemní kultuře dané společnosti nejen na webu či propagačních materiálech, ale aby byla především všemi lidmi žitá.

Když to shrneme …
Nic není černé ani bílé, příčiny vyhoření zpravidla nejsou „dílem“ jedince, ale celku. A tak je potřeba o příčinách otevřeně mluvit, hledat, kde vznikly a čím jsou živené a nabízet pomocnou ruku v případě, že už se tak stane.

Kateřina Kučerová